Dobrý den,
rozhodla jsem se vám napsat, abych vás všechny podpořila v rozhodnutí neočkovat. S manželem jsme se rozhodli neočkovat vůbec a to bylo to nejlepší rozhodnutí v našem životě. Já sama mám alergii, astma a exém, takže velká pravděpodobnost, že náše dítě něco z toho podědí. Dnes máme 20 měsíčního syna, který je zcela zdravý, plný síly, na svůj věk je velice šikovný, jemná motorika je neuvěřitelná a nemoci žádné. Do této doby měl jen pátou dětskou nemoc, 2 x rýmu a jednou průjem. Průjem měl průběh dvou dní. První den horečka 39 a průjem, druhý den již jen teplota jen 37,1 a večer už mu nebylo nic. Astma, alergie a exém nikde. Je opravdu zcela zdráv. Takže naše rozhodnutí bylo správné a jsem ráda, že jsme se tak rozhodli. Jen mám lehké obavy co bude jednou se školkou, ale na druhou stranu nerozumím tomu, že někdo raději nechá oočkovat, jen aby měl ,,jistou" školkou. Já také nevím co bude. Kam toho nešeho Jeníčka dáme a jestli mu nebude jednou líto, že nepojede na školku, školu v přírodě. Jenže je to nesmysl, takto uvažovat. Také do té doby může být zrušeno povinné očkování a já bych se pak trápila tím, že jsem ho nechala oočkovat a nemusela jsem. Takže se nenechte tlačit do kouta, protože tam nás přesně chtějí mít a vědí jak na nás. Vymýšlejí zákaz školky, zákazy, příkazy a pokuty. Když nás bude víc, tak s tím chtě nechtě budou muset něco udělat. A tak se nenechte tlačit do kouta a věřte svému dítěti, že je ze své podstaty zdravé!!!!!!! Sama jednou asi budu muset založit u nás doma dětský klubík :-D pro stejně ,,postižené" maminky, které se nenechaly a očkování odolaly. Fakt nevím co bude, ale jedno vím na 100%, že mít zdravé dítě bez exému, astmatu, alergií a autismu je lepší než mít ,,jistotu" že mi dítě vezmou do školky.
Všem držím pěsti a nenechte se vydírat.
Krásné léto všem, Dana
Dobrý den,
minulou středu jsem se cca po 20 letech nechala očkovat proti tetanu. Dva dny vše bylo ok. V pátek jsem měla velké stresy v práci a od té doby nespím. Nikdy jsem nespavostí netrpěla, vždy jsem spala jako zabitá, prášky na spaní jsem nikdy nebrala. V úterý v noci jsem jela na pohotovost, chtělo se mi zvracet a po čtyřech neprospaných nocích jsem již dál nemohla. Dostala jsem prášky na uklidnění, které mi ale nezabírají. Usnula jsem tak max, na 2-3 hodiny. Dnes se ještě pokusím usnout, pokud to nepůjde jdu zítra za doktorkou a uvidím, co bude dál. I přes jakýkoliv stres jsem vždy dobře spala a nikdy problémy se spánkem neměla, až nyní, po očkování.....
Příběh pro Karolínku a Kristýnku
06/16/2014
Pokusím se sepsat náš příběh, myšlenek je moc, přehrabování v minulosti náročné, psát mi moc nejde, nicméně se pokusím...
Mám dvě dcery.
Příběh Karolínky
Začnu příběhem té starší, Karolínky, je narozená v listopadu 2007. Jednou ráno se probudím, kouknu na ní (má postel hned vedle naší), je celá modrá, jak hadrová panenka, nereaguje, nedýchá. Začínám oživování, manžel volá RZP, po telefonu nás mezitím navigují co dělat.
Po chvíli konečně reakce, začíná chroptět, pomalu ustupuje modrá barva obličeje. Přibíhá posádka RZP, dcera má životní funkce již stabilní, dýchá. Odváží nás na dětské oddělení a uloží na pokoj. Tam Kája dostává křeče celého těla a odnáší ji na JIP.
Spouští se série odběrů: provedeno EEG, magnetická rezonance, oční vyšetření apod. Otravu něčím v domácnosti vyloučí. Závěrečná diagnoza je epilepsie, právě prodělala velký epileptický záchvat.
Strávíme tam týden, během kterého nasadí léky. Ty bere následující 2 roky. Záchvaty se dále neopakovaly, léky vysazeny, vše bez následků.
Kája je jen hodně citlivá, brečí kvůli všemu i několikrát denně. To nám však úspěšně vyřešila homeopatika.
Pro informaci: Karolínka dostala všechna povinná očkování a navíc i vakcínu proti pneumokokovi, meningokovi a žloutence typu A. První záchvat nastal více než půl roku po posledním očkování, ve 2,5 letech. Tehdy jsme v tom souvislost nehledali, o podobných problémech se nikde nemluvilo a přímo po očkování se nespustili.
Teď nastane to podstatně horší, příběh Kristýnky narozené v září 2010.
Příběh pro Kristýnku
Dva dny po očkování třetí dávky hexavakcíny ti začala trochu vystřelovat pravá ruka, celkově jsi byla mrzutá, línější, rychle ses unavila, nebyla jsi už pohodářka jako dříve, hodně jsi nadávala, přestala jsi mít sílu v rukách i zádových svalech, snahu o samostatný pohyb, najednou jsi nedokázala sedět ve své židličce, otáčet se v ohrádce jako dřív... Natáčím pohyb rukou na videokameru a záznam ukazuji dětské lékařce. Odesílá nás na neurologii, tam po natočení EEG diagnostikují epilepsii a přijímají nás k hospitalizaci na dětské oddělení. Po provedených vyšetřeních ti nasazují léčbu
Keprou, dávky se postupně zvedají a propouštějí nás domů. Tvé chování se však nelepší. Neurolog nás akutně přijme ten den odpoledne, kontrolní EEG není dobré, je to těžký epileptický stav.
Druhý den ráno 3. května nás sanita odváží do Motolské nemocnice na dětskou neurologii. Na JIP ležíš několik dní napojená na monitor, následuje další vyšetřování, odběry, lumbální punkce apod. Nasadí ti nové léky, ale záchvaty se nedaří zastavit.
Přichází první zlom. Po video EEG zjistí, že máš bleskové křeče (jedná se o krátké, tonické „schoulení" do klubíčka či naopak propnutí všech končetin). Velmi vzácný stav u dětí. Jeden z nejhorších epileptických stavů. Na mozku probíhají a doteď probíhaly permanentně epileptické záchvaty. Následuje razantní změna léčby, jiné léky. Dostáváš hormonální injekce Synactenu do svalu, celá série léčby trvá 6 týdnů, hodně se po ní změní, ale vyseká tě z toho.
Postupně záchvaty ustupují, objevují se však nežádoucí účinky těchto injekcí. Jsi extrémně unavená, náladová, nemáš žádný denní či noční režim, imunita je na nule, nesmíme mezi lidi, hodně ti stoupne krevní tlak, máš hodnoty 220/150, takže ti postupně zvedají antihypertenziva, až jich nakonec bereš 3 druhy a to 4x denně! Máš typický vzhled u hormonální léčby - jako měsíček, naducané tváře a několik brad.
Rozjela se ti sideropenická anémie, tvá barva kůže je bílá, dostáváš další léky.
V mozkomíšním moku ti nalézají podtyp viru oparu. Léčba antibiotiky nezabírá, virus nemizí, silnější léčbu bys nezvládla. Lékaři to přestávají řešit s tím, že to prý máš asi dlouho a nevadí ti to.
Domů nás propouštějí 24. června. Jsi bez záchvatů, máš dvojkombinaci léků na epilepsii, 3 druhy léků na hypertenzi, bereš je 4x denně. Máš psychomotorickou retardaci, nikdo neví, jak bude velká a co ti to udělala na mozku...
Doma se točíme mezi návštěvami neurologa a dětského oddělení, kde ti vysazuji léky na tlak. Mezi tím cvičíme podle Vojtovy metody.
Začínám zjišťovat možnosti další rehabilitace, hodně Tě posunula synergetická reflexní terapie a kraniosakrální terapie. Ve 13. měsíci se začínáš stavět na čtyři, ve 14. měsíci zkoušíš lézt, v 15. měsíci umíš lézt po čtyřech, od 16. měsíce chodíš za ruce, 19. měsíc tlačíš před sebou dětský nákupní vozík. Karolínka tě hodně táhne vývojově dopředu, máš velkou chuť k pohybu a zjišťovat vše nové, jsi zase už pohodářka... Stále jsi však minimálně 6 měsíců ve skluzu oproti normě, vázne mluvení, vypadá to na suspektní poruchu řeči.
Druhý zvrat nastal před Vánoci, v 2,5 letech. Onemocněla jsi planými neštovicemi. Z horeček, které jsi u nich měla, se něco “stalo na mozku“. Uprostřed noci se budíš, strašně pláčeš, jsi neklidná, máš několikahodinové stavy šíleného řvaní, snažíš se ublížit si. Když ti v tom bráním, ubližuješ mně, neovládáš se. Cíleně vyhledáváš místa, o která si můžeš ublížit - roh nočního stolku, zeď, prostě cokoliv. Jsi na mě extrémně fixovaná, nemohu jít ani na záchod, nijak Tě nejde uklidnit. Jde jen čekat, až ten stav odezní a bránit ti, aby sis ublížila. Toto nastává několikrát denně, spouští se to bez příčiny.
Neurologicky je to vše pořádku, přicházíme tedy na dětskou psychiatrii a paní doktorka ti napíše léky. Vyzvedneme je, přijdeme domů, čtu si příbalový leták... Nemají se dávat dětem mladším 7 let, zjišťuji si další informace a dozvím se, že pro tak malé děti žádné jiné léky ani nejsou. Super... Léky ti odmítám dát. Paní doktorka mi radí nasadit Eye Q a kombinaci tří homeopatik.
Od této chvíle mohu říct, že mám doma „jiné“ dítě , jejich účinek je až zázračný! Srovnaly tě emočně i psychicky. Veškeré pokusy o jejich vysazení v následujících měsících jsou neúspěšné, změna chování je vždy výrazná. Zůstáváš hodně tvrdohlavá, například jakmile chceš něco koupit, chceš k obědu piškoty místo polévky, obléci jiné triko než které máš... Veškerý nesouhlas s tebou vyvolává stavy vztekání na podlaze. Hodně zkoušíš hranice, nechat tě vyvztekat vše zhoršuje, následují totiž noční děsy (a pokud by neustaly, museli bychom nasadit Atarax od neurologa), ještě větší fixace na mě a zhoršení psychiky... Lepší je těmto situacím předcházet, co to jde. Musíme tě „oblbovat" - dosáhnu svého cíle ale složitěji, prostě tě oblbnu a ty zapomeneš, co jsi chtěla.
Mezitím trénujeme zvykání si na kolektiv dětí, navštěvujeme mateřské centrum 2x týdně, chodíme na hřiště. Vše je velmi pozvolné, hodně vydřené a stojí plno nervů...
Shrnutí k dnešnímu dni. V září ti budou 4 roky a nastupuješ do školky. Velice se těšíš. Školka je pečlivě vybraná (speciální jsme nechtěli), je domluvené, ke které paní učitelce budeš chodit, začneš individuálním plánem. Tvé mluvení není ještě tam, kde by mělo být, ale zlepšuje se (na logopedii tě ještě nechtějí), hodně postupuješ vývojově dopředu.
Pokud se s někým z Vás potkám na hřišti, určitě nepoznáte, co má Týnka za sebou. Řeknete si, jak je to roztomilá blonďatá holčička, že nevypadá na 4 roky. Až na Vás promluví, něco ji budete rozumět něco ne. Možná si řeknete, že je trochu rozmazlená...
Už týden je slavnostně bez dudlíku, Týnka má na vše svoje tempo, nic nejde jen proto, že to tak chci já, musí to chtít ona, jinak se mi to vrátí jako bumerang. Praktické věci jako spaní vedle mě na posteli, při usínání držení za ruku, nedávat nikomu hlídat. když nechce (a to ani na 10 min). Pleny na noc má občas ještě dnes, když hodně večer pije, tak to v noci neuhlídá apod.
Dodnes Týnka obchází pravidelně plno lékařů. Je to neurolog, genetická ambulance v Motole (genetická vada či cokoliv podobného nebylo neprokázáno), Ústav metabolických poruch Praha (metabolická příčina taktéž nezjištěna), dětská psychiatrie, dětská gynekologie (po léčbě hormony měla cysty na vaječnících a zvětšené prsa, předčasná puberta vyloučena jako následek léčby), pravidelně má odběry krve (držet jí je nadlidský výkon), a puse má plno zubních kazů, co s nimi však nevím, protože spolupráce u zubaře je nulová, sedaci na vyvrtání nikdy nepřipustím.
Pro doplnění: epilepsie se u nás v rodině nevyskytuje, obě těhotenství i porody proběhla v pořádku, do papírů nám nikdo nenapsal, že jde o reakci na očkování u obou dcer. Ústně mi to všichni lékaři u Týnky za zavřenými dveřmi potvrdili, nikam to však hlášeno zcela určitě nebylo.
Jitka K.
Syn vyvojove hooodne dopredu pred vrstevniky az do mmr,prestal chodit..sla jsem s nim tenkrat k mudre a ta to ani nezaznamenala do karty a odbyla me s tim ze je jeste maly tak jen nekde upadl a boji se vstat..syn je fyzicky v poradku ale diagnoza LMD s ADHD..je mu 12 a za mesic je objednany na detox po vakcinaci..dcera 1 rok-po 2.davce hexy tydenni trhani hlavickou,tupy pohled,nic ji nezajimalo,porucha spanku, pote nasledovala 2. ataka zanetu ledvin a hospitalizace
Podobné zkušenosti jako v předchozím příspěvku:
předčasné narození - cca tři týdny, protrahovaný porod, podán oxitocin, dcera dvě hodiny v inkubátoru, 3. dne života dána vakcína TBC (2009), druhý den se u dcery objevila těžká novorozenecká žloutenka (očkování x nemoc - hrůza). Následovalo sem měsíců na plicním, týdenní docházení. Poté podána hexa / v čekárně zároveň chytla neštovice. Po dvou měsících další a pak ještě jedna. Vždy vysoké několikadenní teploty, velmi zarudlé a ztvrdlé místo vpichu po dobu cca tři týdny. Objevily se noční můry a strach, ekzémy, hyperaktivita, přestala mluvit a hrát si. Objevil se ošklivý kašel. Změnili jsme lékaře a po imunologických testech zjištěna porušená imunita. Zákaz očkování z imunologie. U dcerky se začala objevovat porucha autistického spektra. Pomohla nám homeopatie. Dnes je to téměř zdravé dítě. Mladší dcera už očkována není a její vývoj je zcela přirozený, bez ekzému, kašle ... a u toho zůstane.
Naše zkušenosti s očkováním jsou následující:
Syn - 2009 - byl ještě očkován na TBC - v té době jsme neměla důvod o očkování pochybovat a tak byl v šestinedělí naočkován. Pak jsme si "užili" 5 měsíců, kdy mu více nebo méně zahnívalo ramínko. Každý týden jsme byli na kontrolu v kalmetizačním centru a bylo vidět, že zdravotníci jsou z toho skutečně nervozní. Já byla taky.
Někdo může namtnout, že dnes se už proti TBC povinně neočkuje. Ano. A to je ono. V době, kdy do mého syna byla vpravena tato vakcína již bylo známo, že NÚ vysoce převažují nad přínosy dané vakcíny a za cca rok a půl bylo plošné očkování zrušeno. Kde mám záruku, že v obdobné situaci dnes nejsou i ostatní vakcíny.
Syn poté dostal ještě hexavakcínu, kterou jsme ale měli odloženu - do doby než se zklidní reakce na TBC. Všechny dávky byly spojeny s zvýšenou teplotou, zarudlým místem vpichu s otokem (tvrdá boule) a dle mého byly spouštěčem i ekzému. Dle vyjádření dr. tomu tak není, neb ekzém mají dnes skoro všechny děti (no ony jsou totiž skoro všechny očkované, že). MMR jsme po zkušenostech s předchozí vakcinací odmítli.
Dcera - 2010 - TBC jsme již nedala, přesto, že se narodila cca 2 měsíce před zrušením povinnosti očkovat, hexu ale ano - u ní se projevily pouze horečky (38,5-39) a ekzém. MMR rovněž nedostala.
Dcera - 2013 - v 8 měsících bez očkování, bez ekzému ...a předpokládám, že to tak i zůstane
Moje dcera byla poprvé očkována ve 3 měsících, korigovaně ve dvou! Dostala hexu s prevenarem současně. Po očkování hodně plakala, potom prospala odpoledne a dobré. Podle lékařky v pořádku. Ovšem poslední čtvrtá dávka - rozvoj atopického ekzému, šílený pláč, křik, bolest celého těla, nemohla jsem se jí nikdy dotknout, bolely jí nožičky, zadeček, všechno. Nenechala se pochovat, přebalit, jen už potom ležela apaticky na zemi.Nejedla, nepila.
Toto není normální... na sukl jsem to hlásila sama, pediatra se ani neobtěžovala zeptat, zda proběhla nějaká reakce.
Nyní řešíme našeho synka, který je atopik, alergik na bílkovinu kravského mléka. Je neočkovaný a pravděpodobně ani očkovaný nikdy nebude. Původní lékařka nás strašila, že dítě zemře na rýmu, když jej nenaočkujeme ve 2 měsících věku. Další lékařka nám tvrdila, že ekzém s očkováním nijak nesouvisí a že očkovat můžeme klidně hned, že to má sice ošklivé, ale hned ho naočkuje. Třetí lékařka se ho očkovat bojí a dala od něj ruce pryč. Otázku očkování nás poslala vyřešit do očkovacího centra.
Vyřešili jsme to po svém - podepsali jsme nesouhlas s očkováním. Jednoduše se bojíme po zkušenostech u prvního dítěte. Bojíme se, protože vakcíny obsahují bálkovinu kravského mléka, na kterou syn reaguje mokvajícím ekzémem, škrábe se celé dny a noci. Proplakal 10 měsíců, než jsme našli důvod jeho pláče.
Nemůžu očkovat svoje děti se svými zkušenostmi a nemůžu je očkovat po tom, co vím tohle všechno.....
Jen škoda, že lékaři nemají více individuálního přístupu. Každý jsme originál, každý reaguje na vakcínu jinak.
Dobry den.
Ani neviem, kde mam zacat. Ockovanie do ramena (TBC pred prepustenim z porodnice) sa mu plnilo hnisom asi aj pol roka. Ockovanie do nohy, hned po prvom mu ostala asi 2cm hrcka, ktora sa vstrebala az po dvoch troch mesiacoch. Od narodenia sme boli casto chory, hlieny, teploty, candida mesiac co mesiac. Pani doktorka nam doporucila zaockovat aj proti rotavirusom. Jasne, ako rodic chorlaveho dietata som nevahala a sla do toho. A potom prislo MMR. Zvysene teploty cele tyzdne, hlieny, vyrazky, zachvaty paniky, dezorientacia, plac, v noci sa budil s usedavym placom aj niekolkokrat za hodinu, nechutenstvo, unava, alebo opacny extrem, bezhlavo pobehoval, zobral hracku a vzapati ju zahodil. Na imunologii nas preliecili na zihlavku a to je vsetko, okrem zvysenych pecenovych testov mu nezistili nic, mam vraj zdrave dieta. Za 2 mesiace bude mat 3 roky. Nerozprava, ma problem so zadrziavanim mocu, spravanim. Caka nas navsteva psychologicky. Podozrenie na autizmus. Zvysene teploty do 37,5 aj dva mesiace vkuse. Candida v stolici. Svoje dieta milujem, len mi je smutno, ze mu neviem pomoct, je mi smutno, ze lekar aj napriek zlym reakciam na vakciny, vo vakcinacii pokracoval a dokonca mi doporucil doplnkove. Je mi smutno, ze ked poviem, aby boli rodicia s vakcínami opatrni, pozeraju na mna ako na asociala. A najma mi chyba odborna podpora.
Hezký den:-) Je mi smutno, že vůbec musím tohle psát, ale snad to do budoucna někomu pomůže a podpoří ho ve snaze neočkovat sebe či své dítě....můj syn po první dávce Hexa (ve 3 měsících) do 5 dnů chronický atopický ekzém, doslova od hlavy až k patě mokvavé svědící skvrny....podotýkám, že byl pouze plně kojen, jídelníček jsem v těch dnech nijak radikálně neměnila...vždy s to trochu zklidnilo, ale po dalších (již o pár měsíců odložených) Hexavakcínách extrémně zhoršilo....dostal 4 dávky Hexa a mezitím jsme si procházeli peklem, kdy jsme rok a půl v podstatě nespali, protože i přesto, že měl speciální pyžamka, tak se stále škrábal....zjištěna alergie na BKM, vajíčko a arašídy, takže jsme najeli na téměř veganskou stravu...v jeho 22 měsících ekzém pomalu ustoupil, alergie stále zůstává....další očkování rezolutně odmítám, zjišťuji další a další informace jak se mu legálně vyhnout, ale jak už tady někdo napsal....jsou to naše děti....né děti státu či kohokoli jiného...jsem moc ráda, že čím dál víc lidí otevírá oči a natahuje uši a slyší a nenechává se semlít tou media masírkou a farmaceutickou lobby. Škoda jen, že spoustě nám ty oči otevřely až smutné vlastní zkušenosti:-(
Dobrý den, do roka mého druhého dítěte jsem očkovala vše i nepovinné. Naštěstí naštěstí naštěstí synek prakticky zvládl vše maximálně se objevila "jen" horečka. A jednou nemohl asi 24 hodin šlapat na nožku do které byl očkován. V tu dobu jsem jako zdravotník věřila, že očkováním pro děti dělám to nejlepší, v čemž jsem byla utvrzována i pediatričkou.
Pak se stalo něco, co nás v rodině přimělo zjistit i informace o kterých jsme do té doby nevěděli vůbec nic, ani to, že existuje možnost poškození očkováním...Synovci byl diagnostikován autismus...souvislost s očkováním nám došla až zpětně. A je to nemoc multifaktoriální, ale různé studie připouští, že očkování je spouštěcí mechanisus...
V době, kdy jsme toto řešili jsem stále ještě očkovala a nemohla se srovnat s tím, že by to mohlo být po očkování...
v tu chvíli se dcerce po nepovinném očkování proti pneumokokovi objevili vysoké teploty trvající pět dní a rozjel se ji ekzém po celém trupu. Nikdy před tím nic neměla... Přišla jsem na kožní a tam mi paní doktorka podala otázku: nebyla ted dcerka někdy očkovaná? A to byl pro mě šok. Prý to je normální reakce vyvolaná očkováním...Stejně tak mi to řekla sestra na dětském...no někdy to po tom očkování vzniká...
Následné očkování proto MMR jsme zatím odložili do doby nástupu do kolektivu. Jenže už asi nedokážu s klidným svědomím dát svému milovanému dítěti takovou injekci, které nevěřím....
Bojím se, že moje děti mohou dostat nějakou nemoc, proti které je možné očkovat. Bojím se, že je poškodí očkování stejně tak jako mého synovce...bojím se, že bych je nemusela dokázat ochránit jen proto, že jsem špatně rozhodnula. A nikdy bych se nesmířila s tím, že mým rozhodnutím očkovat jsem je poškodila ..
Nikdy jsem ještě nestála před těžším rozhodnutím ve svém životě jako je tohle.....
A stále hledám další a další informace....a na jednom webu jsem našla například tuto informaci... pak má člověk věřit svému lékaři, že mu řekne vše, když ten chudák ani nemůže...
cituji:
S lítostí musím oznámit, že tlak očkovací a antihomeopatické lobby dokonce vedl Českou lékařskou komoru (ČLK) k prohlášení, že kritické názory na očkování a event. zpochybňování očkování považuje za postup “non lege artis”. Viz. posl. číslo časopisu ČLK Tempus medicorum (prosinec 2013, str. 21). Činnost “non lege artis” může soukromého lékaře přivést až do situace, kdy ztratí osvědčení ČLK pro výkon praxe a tím ztratí i možnost nadále působit jako soukromý lékař. Homeopatická léčba dětí, dle mých více než 10ti letých zkušeností, není bez revize očkování a léčení následků očkování možná. Proto jsem se rozhodl dále v této oblasti nepůsobit.